Jsem Jan Albrecht Smiřický a narodil jsem se na Hrubé Skále 17. prosince 1594. Byla sobota a svátek měl „Daniel“. K mému narození došlo ve dvě hodiny v noci a bylo znamení střelce.
Promlouvám k Vám mé děti prostřednictvím mého potomka Vaška Smiřického se kterým se setkávám na mých hradech v magických dnech. Naše vědomí je společné a trvalé,
jen naše hmotná těla se mění podle jasně daných pravidel „ karmy „.
Na počátku ještě můj potomek popíše astrologické znamení narození mé hmotné podstaty, protože to hodně promlouvá o mém osudu a krátkém životě, ve velice významném století sedmnáctém. Můj osud a krátké bytí charakterizuje toto
mé znamení "střelce"
Vypravěčem mého života se stane na těchto stránkách můj potomek Vašek Smiřický kterému budu při našich setkáních sdělovat vše o svém krátkém bytí. On sám bude rozšiřovat různé divergence mého života a osudu našeho společného rodu.
"Mladá léta Jana Albrechta Smiřického"
Mladý Albrecht Jan se narodil roku 1594 do jednoho z nejmocnějších českých rodů. Již od dětství bylo jasné, že jednou převezme správu rozsáhlého rodového majetku, a proto jeho výchova byla věnována mimořádná pozornost.
"Pamatuj synu, že jsi Smiřický," říkával mu otec Zikmund. "Musíš být vzdělán nejen v hospodaření, ale i v umění, jazycích a veletnictví."
První roky strávil na rodovém sídle v Kostelci nad Černými lesy, kde ho vyučovali nejlepší domácí učitelé. Učil se latinu, němčinu, matematiku a historii. Zvláštní důraz byl kladen na protestantskou výchovu, neboť Smiřičtí byli tradičním protestantským rodem.
V roce 1607, když mu bylo třináct let, byl poslán na studia do zahraničí. První zastávkou byla protestantská akademie v Heidelbergu, kde studoval společně s dalšími mladými šlechtici z celé Evropy.
"Mladý pán má bystrého ducha," psal jeho preceptor domů. "Vynikal zejména v rétorice a právních naukách."
Z Heidelbergu pokračoval do Ženevy, centra kalvinismu. Zde se kromě studia setkal s mnoha významnými osobnostmi protestantského světa. Tyto kontakty později významně ovlivnily jeho politické postoje.
"V Ženevě jsem poznal, jak důležitá je svoboda vyznání," napsal v jednom ze svých dopisů domů. Poslední zastávkou jeho vzdělávací cesty byla Paříž, kde se zdokonalil ve francouzštině a osvojil si dvorské způsoby. Zde také poprvé okusil složitost evropské politiky a diplomacie.