--- Podzim roku 1618 zastihl Albrechta na cestě do Heidelbergu. Kočár se kodrcal po rozblácených cestách Svaté říše římské, zatímco mladý šlechtic studoval diplomatické depeše. Falcký kurfiřt Fridrich V. byl klíčovou postavou v protestantské Unii a jeho podpora byla pro české povstání zásadní.   "Můj pane," přerušil jeho myšlenky sekretář, "blížíme se k Heidelbergu."  Albrecht si upravil krajkový límec. Věděl, že každý detail jeho vystupování může ovlivnit úspěch mise. Na falckém dvoře se setkal s mladým kurfiřtem Fridrichem, kterého ohromil svou výřečností a znalostí evropské politiky.   "České království potřebuje spojence," vysvětloval Fridrichovi při večerní audienci. "Habsburkové nikdy nepřijmou naše náboženské svobody."  Během následujících týdnů cestoval mezi protestantskými dvory. V Drážďanech, v Berlíně, všude představoval českou věc. Ale také pozoroval a hodnotil. Stále více si uvědomoval, že jeho vlastní naděje na český trůn slábnou. Protestantská knížata viděla v mladém Fridrichovi Falckém přijatelnějšího kandidáta - byl přece zetěm anglického krále Jakuba I. Jan se po úspěšné misi vrátil do Prahy. Město bylo plné politických intrik. V kuloárech se šeptalo o různých kandidátech na český trůn. Thurn s ostatními direktory favorizovali Fridricha, viděli v něm možnost získat silné zahraniční spojence. Albrecht se stále více utápěl v osobních problémech. Jeho vášnivý románek s mladou šlechtičnou působil pohoršení, a dokonce i jeho nejvěrnější přátelé mu radili větší zdrženlivost. Ale mladý Smiřický jako by ztrácel své dřívější politické ambice a vrhal se do víru milostných dobrodružství. V srpnu 1619 stavovský sněm zvolil Fridricha Falckého českým králem. Albrecht se již nezúčastnil volby, protože jeho mysl a tělesná podstata byla již jinde. Nikdo netušil, když se vrátil z Heidelbergu že mu zbývá jen několik dní života. Jeho romantické avantýry a bouřlivý životní styl si brzy vybraly svou daň... -