V chladném podzimu roku 1618, několik měsíců po pražské defenestraci, se Albrecht Jan Smiřický vydal na důležitou diplomatickou misi. Doprovázel ho jeho přítel a spojenec Jan Václav z Vartemberka ( Watemberk ) a několik ozbrojených služebníků. Jejich cílem bylo ležení vojska před Plzní, kde velel hrabě Arnošt z Mansfeldu, zkušený německý vojevůdce. Potřebovali získat jeho podporu pro protestantskou věc.  Mansfeld je žoldnéř," řekl Vartemberk během zastávky v Berouně. "Ale je to schopný velitel a jeho vojsko by nám mohlo pomoci." V Berouně přenocovali v krčmě U Černého orla. Byla to neklidná noc - ve městě se pohybovaly různé ozbrojené skupiny a nikdo si nemohl být jist svou bezpečností.  "Musíme být opatrní," varoval Smiřický. "Císařští špehové jsou všude." Druhý den pokračovali směrem k Plzni. Město bylo v obležení protestantských vojsk pod Mansfeldovým velením již několik týdnů. Když dorazili do vojenského ležení, byli přijati samotným Mansfeldem. Jednání trvalo několik dní. Mansfeld byl ochoten podpořit české stavy, ale za značnou finanční odměnu. Smiřický, jako jeden z nejbohatších šlechticů v království, musel zaručit část plateb.  "Peníze jsou nervem války," poznamenal údajně Mansfeld během jednání. "Bez nich není vítězství."  Mise byla úspěšná - Mansfeld se zavázal podpořit protestantskou stranu. Byla to důležitá diplomatická výhra, ale zároveň velmi nákladná. Smiřický musel uvolnit značnou část svého jmění na financování žoldnéřského vojska.